ryan
U písečné pláže stál nijak velký vzdušný dům. Zdálo se, že se klidným spánkem oddává noci – tak jako jeho okolí. Uvnitř se ale pohybovaly temné postavy a navzájem se častým pssst tišily. Obvykle následovalo po lehkém uchychnutí, po kterém se nezadržitelně přidávala další.
Intenzita a častost citoslovce se zvýšila, když se z venku ozval příjezd auta. Hlasité zabouchnutí dveří. Kroky a konečně štrachání klíče v zámku.
Dveře se se zpětným bouchnutím rozlétly a do místnosti doslova vpadly dvě postavy. Jedna z nich. Vyšší. Popostrkovala druhou kupředu.
Obě sebou cukly. Obklopilo je světlo a domem se rozezněly hlasy.
“Překvapení!” Zvolala masa a svým nadšením skoro vytlačila dvojici zpět za dveře. Stejně rychle jako přišlo i odešlo. Úsměvy se vytrácely a ramena pomalu klesala směrem k zemi. Nastalo ticho. Nepříjemné, téměř ohlušující ticho. Pár minut zpět a jistě by si za něj zatleskali. Bylo téměř fyzicky - jakkoli - nemožné, aby množství lidí v domě bylo schopné takového ticha.
Dvojice zamžourala ve světle a nejistě se rozhlédla. Oslava. Prozradil první pohled. Oslava naplánovaná jako překvapení. Prozradil druhý. Pro jednoho z nich. Vysoký, světlovlasý mladík sklonil hlavu k černovlasé dívce. Pro ni.
Rozhlížela se a hledala. Oči – jemně utopené v alkoholu – se zastavily. Mezi strnulým davem stál rudovlasý mladík. Bronzová pleť, nedbalý účes a výrazné zeleno-šedivé oči. Byly plné pocitů ale všechny zastiňoval šok.
Dívka zlehka vykročila. On sklonil hlavu a jemně s ní zakroutil. Dav kolem se začal vytrácet. Někteří se tiše omluvili a přidali, že se ozvou. Nakonec zůstali sami. On. Ona a nezvaný host.
Rozhlédl se. Mohlo mu to dojít. Už tu byl několikrát. Tenhle dům v sobě nemá dotek ženy. Ale muže. Přejel očima sbírku prken, plakátů, fotek – celkově zařízení bytu. Zamračil se a zvedl oči k mladíkovi. Stále stál, hlavu skloňenou. Zdálo se, že přemýšlí. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.
“Vypadni.” Zvedl hlavu. Tvrdý, ohnivý pohled. Byl jako plamen v peci. Dívka udělala další krok.
“A-ale... neměl jsi tu... Edgei, prosím.” Snažila se.
“To má být omluva? Nebo, co jsi tím ksakru... do hajzlu, Neli.” Prohrábl si vlasy a povzdechl.
“Vypadni.” Řekl znovu – dokonale nekompromisně. Dívka lehce uraženě zabručela a odešla. Edge otočil hlavu k mladíkovi.
“Hm. Něco k pití?” Překvapil ho. On zavřel dveře a přikývl. Edge jim opravdu nalil pití a vyšel na verandu. Výhled z ní byl úchvatný. Jindy. Jinak. A snad i radši s někým jiným.
Oba se posadili do zahradních křesílek a jako na povel napili. Zadívali se na moře. Byla teplá, letní noc s tisícem hvězd. Vážně. S někým jiným...
Chvíli tiše popíjeli. Edge vyprázdnil svou skleničku a vstal.
“Díky za společnost. Jestli ti to nevadí, teď bych byl rád sám.” Šel zpět do domu bez dalšího zájmu o svého nezvaného hosta. On zakroužil se skleničkou otočil hlavu k prknu vedle sebe. Bylo opřené o zeď. Rudší než květy máku. Jemně se pousmál a dopil nápoj.
O několik dní později se rozhlédl po pláži. Krásná, na obě strany se táhnoucí pláž, olemovaná skalami. O co víc vyhlášená svými vlnami. Pousmál se a vydal se k plážovému baru.
Objednal si pití a zadíval se na ostatní návštěvníky. Většinou páry. Možná to nebyl zas až tak dobrý nápad. Pomyslel si a přitáhl si brčko svého koktejlu. Chtěl si vyčistit hlavu. Potřebuje si vyčistit hlavu. Jeho známí, jeho přátelé dokonce jeho bratr. Zakroutil v duchu hlavou a sledoval mladý pár.
Oba měli na ruce stejné prsteny a způsob, jakým je nosili – byly staré jen pár týdnů. Možná spíš dní.
Mladík si povzdechl. Chtěl si odpočinout od zamilovaných, štěstím překypujících, zářivých párů. Zářivých. Hm. Tak by se tedy pár Riley a Zachary jen těžko nazýval. Pomyslel si pobaveně.
Proto odjel sem – pláž stvořená pro surfaře ne romantickou dovolenou párů. No. Asi ne. Rozhlížel se po pláži. Ráj surfařů. Jakých jako? Hledal alespoň jednoho. Tedy jiného než naprostého amatéra s neforemným, barvami posetým prknem.
Nebo že by přece? Všiml si mladíka v krátkém neoprénu. Nakláněl se nad barem a hrabal se v krabici někde pod pultem. Spokojeně vytáhl dvě pixly a narovnal se. Mávl na barmana a vydal se pryč.
Mladík se za ním zadíval. Ještě se napil a svezl se ze stoličky. Následoval ho. Mířili někam za skály po pravé straně pláže. Obešli je a on se okouzleně zastavil. Tak o tomhle jeho známý mluvil.
Za skalami byla druhá o něco menší pláž. Ve vodě nebyl nikdo jiný než surfaři. Na pláži sedělo pár přihlížejících.
Pousmál se a vydal se k nim. Někteří zvedli hlavu, prohlédli si ho, pokývnutím pozdravili a dál se věnovali moři.
Bral to jako pozvání a sedl si. Zadíval se na rozvlněnou masu. Pro nezkušené byla jistě nebezpečná, ale na pohled. Měla v sobě sílu ale zároveň klid. Tak jako jezdci na bílých vlnách. Byl nakažlivý.
Uvědomil si, že na něj někdo mluví. Otočil hlavu a zadíval se na drobnějšího černovlasého mladíka. Byl úžasně opálený, mokrý a usmíval se přátelským veselým úsměvem. Tak jako šedivé oči.
“No sláva. Jsem Cody.” Podal mu mokrou ruku. Mladík svou a představil se.
“Ryan.” Cody pokýval hlavou a posadil se. Stáhl si mokré uplejší triko a vyždímal.
“Jsi tu letos poprvý nebo ne?” Ryan přikývl, že vlastně ano. Surfař se usmál.
“Kde jezdíš?” Mladík trochu znejistěl a zakroutil hlavou, že nikde. Zelenáč? Následovalo. Opět zakroutil hlavou.
“Takže fanda.” Usoudil Cody a napil se džusu, který mu podal někdo z přihlížejících.
Fanda? No, asi ano. Přikývl Ryan a čekal, co bude následovat. Známý ho varoval, že někteří jsou jako společenství a neradi mezi sebe někoho pouští. Natož někoho, kdo je jen... zvědavý? Mladík si všiml výrazu. Pousmál se.
“Klid. Tohle je svobodná pláž. Sjíždí se sem lidi z celý země. Může sem kdokoliv. Klidně i fandové. Jsou dobrý pro sebevědomí.” Pobavil ho a znovu se napil. Vedle nich sebou někdo plácl do písku.
“Vzbuď mě až budeš odcházet.” Přehodil si ručník přes obličej a hlasitě zívl.
“Jsi dneska nějakej hotovej. Cos dělal v noci?”
“Jako vždy. Snažil se dobušit na tebe.” Pobavil je mladík a stáhl si ručník z hlavy. Sedl si a opřel se o ruce. Byl to blonďatý mladík, stejně opálený jako Cody. Jeho oči byly teplé, medové slunce.
“Večer je ta párty, nebo ne?” Sledoval surfaře. Jeho přítel přikývl.
“Přijel jsem právě včas. S kým tam jdeš?” Zeptal se jakoby mezi řečí. Cody trochu zaváhal.
“No, asi... s nikým.” Řekl nakonec. Mladík se pousmál a vstal.
“Jsem mrtvej po cestě. Jdu se vyspat. Uvidíme se tam.” Zvedl své prkno a kývl hlavou na Ryana. Šel pryč. Cody se za ním zadíval.
“Neměl bych ho odněkud...” Ozval se Ryan. Mladík k němu zvedl oči.
“Jmenuje se Zekey...” Přerušil ho překvapený výraz. No jistě. Jedna z hvězd, zářících mezi vlnami. On ho znal z několika sportovních reklam.
“Jezdí sem už pár let. Což je trochu divný, protože je z Laine.” Vysvětloval Cody. Laine – skutečný surfařský ráj.
“Jezdí sem i jiný profy, ale... většina jezdí právě do Laine. Byl jsem tam na závodech. Je to asi pět let zpátky. Neskutečný místo.” Usmál se při vzpomínce. Ryan se pousmál.
“Je to o srdci nebo ne? Možná to jeho něco táhne sem.” Překvapil mladíka. Možná. Připustil a zadíval se na moře. Ryan také. O srdci. Co to jeho přitáhlo sem?
On. Zadíval se na jednoho z jezdců na vlnách. Prkno zářilo ve slunci jako rudý blesk. Stejně rychlé a krásné. Tak jako surfař, stojící na něm.
To on ho sem přitáhl. Ten jeho klid a síla. Byly jako léčivá, uklidňující kúra. Proto sem přijel. Aby nasál atmosféru, vyčistil si hlavu – někde mimo svůj svět. Pousmál se a sledoval ho.
“To je Edge. Je z Krystalu.” Všiml si Cody pohledu. Ryan přikývl. Znáte se? Zeptal se mladík. Druhý připustil, že trochu.
“Takže jeho fanda?” Usmál se surfař. Ryan si povzdechl a zakroutil hlavou.
“To ne, jen... těžko se to vysvětluje. Prostě jsem potřeboval...” Byl snad poprvé v životě zbavený slov. Nechtěl vyznít jako hlupák nebo naprostý blázen.
“Vyčistit hlavu?” Ryan překvapeně zamrkal. Cody se usmál a vyprávěl mu, proč začal surfovat on. Kvůli bratrovi. Vždy ho rád sledoval. Bylo to jako kouzlo. Zapomněl na starosti. Na vše kolem a vnímal jen pouto mezi surfařem a mořem. Buď to uvidíte nebo ne. Buď to ucítíte nebo ne.
“Ale jestli ses zamiloval, smůla. Má rád baby.” Mladík sebou cukl. Zamiloval? Ne, to určitě ne. Sledoval surfaře, který se skrz mělkou vodu brodil ke břehu.
Postavil prkno vedle Codyho a protřepal mokré vlasy. Všiml si Ryana. Mozek se ho chvíli snažil zařadit. Pohled se jemně zachvěl.
“Ty jsi... co tu...” Sledoval ho nechápavě. Je to on nebo ne?
“Jsem Ryan.” Nabídl mu sedící ruku. On na něj chvíli tiše hleděl. Pohl se a přijal ji.
“Edge.” Řekl jednoduše. Divná náhoda. Dodal. Žádná náhoda. Oponoval mladík. Druhý přizvedl obočí a stáhl si horní část neoprénu. Vypracované tělo stejně opálené jako všichni kolem.
“Vlastně jsem tu kvůli tobě.” Vysvětloval Ryan a dodal proč. Edge opět jen chvíli tiše stál. Sklonil hlavu.
“No, alespoň to jednomu z nás něco přineslo. Jdu se vyspat. Uvidíme se večer.” Kývl hlavou na Codyho a šel pryč. Oba se za ním zadívali.
“Neuraž se, ale radost z tebe neměl.” Ozval se surfař. Ryan si povzdechl, že to ani nečekal.
Večer se v jednom z velkých plážových domů konala párty. Všichni zvaní. Všichni přišli. Ryan mezi nimi. Rozhlédl se po spoře oblečených hostech. Někteří už měli docela dost vypito. Pousmál se, přidal peníze do dobrovolné sbírky vstupného a zaplul mezi ně.
Všiml si pár tváří z dnešního odpoledne. Usmál se a vydal se ke Codymu, v lehce potrhaných, světlých džínách a tričku. On se usmál a objal ho kolem pasu.
“Hmm... vidíte? Jako úžasný, hřejivý slunce. A já ho viděl první, takže ruce pryč.” Přitulil se něžně. Očividně už měl také dost v sobě. Jeho přátelé se zasmáli a omluvně se podívali na Ryana. Pobaveně držel mladíka a se všemi si potřásl, když se mu představovali.
“Tak už ho pusť.” Chytl jeden z nich Codyho a odtáhl. On něco zabručel ale poslechl.
Seděli, popíjeli – bavili se a Ryan s nimi. Po dlouhé době si připadal skutečně bezstarostný a klidný. Přizvedl obočí, když se vedle něj posadil Zekey v závěsu s několika dívkami.
Jestli on je úžasný, hřejivý slunce, co je potom Zekey? Prohlížel si mladíka v tílku a látkových kalhotech. Zlehka se rozhlížel. Pohled se zastavil na hostech u baru. Mezi nimi seděl Cody s jedním ze surfařů, kteří dorazili dnes večer. Ryan si všiml jemného zamračení a povzdechu. Zekey k němu otočil hlavu.
“Ještě jsme se nepředstavili. Jsem Zekey.” Ryan snad poprvé v životě jemně zčervenal a přikývl, že ví. Představil se.
Surfař – snad jen ze zdvořilosti – začal vyzvídat, kdo a odkud je. Mladík chvíli váhal. Je to legenda mezi svými, nevyzní to před ním ještě víc hloupě? No co. Převyprávěl mu proč je zde. Dokonce i díky jaké události. Surfař ho překvapil úsměvem a vstal.
“Pojď. Chci si připít s člověkem, co ho zbavil tý mrchy.” Namířil si to k baru. Ryan přizvedl obočí a následoval ho.
Zekey objednal pití a zlehka ťukl svou skleničkou o mladíkovo. Jeho překvapila přátelská a pohodová atmosféra, která mezi nimi zavládla. Jakoby se znali léta.
Surfař byl hvězdou už od dětství, přesto bez hvězdným manýrů. Byl sebejistý a průbojný. Hrdý na to, co dokázal ale ne pyšný. Od pohledu byl pohodář, přesto v jeho očích byla síla a divoký oheň.
Nejprve mluvil on. O svém životě na vlnách. O strýci, který v něm lásku a úctu k moři probudil. Tak jako k prknům. O nekonečném boji s rodiči, který skončil rozchodem ve zlém. Po něm se usadil v Laine a denně trénoval až se nakonec dostavil úspěch. Víc než to – splnění snu.
Pak mluvil Ryan. O své začínající sportovní kariéře. O svém bratrovi. O svém životě. Zekey se pousmál.
“Myslim, že jsme si povahově dost podobný i tim, co v nás ostatní vidí.” Dolil jim pití. Ryan k němu zvedl oči.
“Mě dobíjí moře a tebe tvůj pětiboj.” Pokračoval a napil se.
“Ale poslední dobou to nestačí. Mám pravdu?” Překvapil mladíka.
“Obzvlášť když lidi kolem jakoby pokročili dopředu a tebe nechali někde za sebou.” Dodal.
“Přijel jsi sem, abysis vyčistil hlavu. Pořešil, co ti tak moc chybí. Proč sis najednou začal připadat tak... prazdnej.” Napil se znovu.
“Neni to o tom, že bys nevěděl proč. Ne. S odpovědí to všechno začalo. Nebo ne?” Zadíval se Ryanovi do očí. On se zamračil. Zekey se pousmál a pohodlně se opřel do gauče, na kterém seděli.
“Asi jsme si vážně podobný. Takhle bych obvykle mluvil a radil já.” Zakroutil Ryan hlavou a napil se. Surfař se pobaveně zasmál.
“Jo. Mluví a radí se báječně. Se skutky to bejvá horší.” Oba se lehce ironicky pousmáli. Zvedli oči ke Codymu, který se vztyčil nad nimi. Jedním elegantním pohybem zaplul mezi ně.
“Vy dva vedle sebe to je trochu moc záře najednou.” Pobavil je. Naklonil se k Ryanovi a políbil ho na tvář.
“Úžasný Ryan a... Zekey.” Otočil se na druhou stranu a přitulil se k mladíkovi. On ho trochu zaskočeně objal a zadíval se na něj.
“Už bys neměl pít.” Řekl jemně. Cody si povzdechl.
“Pozdě. Už jsem dokonale opilý.” Zamumlal a něžně se přitáhl ještě blíž.
“Ale má to své výhody... Můžu vše, co dělám, svést na opilost.” Odpověděl na otázku jaké. Oni se pousmáli.
“Myslím, že se mě... hm, zapomněl jsem jméno. Myslim, že se mě snaží svést, nedovol mu to, ano?” Zamumlal a užíval si pevnou, hřejivou náruč. Zekey si povzdechl.
“Nějaký rady, jak mu v tom zabránit?” Chtěl vědět. Cody se odklonil. Tvářil se zamyšleně ale vypadal spíš trestně roztomile. Vítězně se usmál.
“Udělej to první.” Vytáhl eso z rukávu. Surfařovo srdce se rozeběhlo několika směry najednou. Zopakoval poslední ze slov. Cody se odklonil a rázně přikývl.
“Pokud nechceš, abych byl s někým jiným, musíš si mě ukrást pro sebe.” Zekey zalapal po dechu, Ryan se pobaveně zasmál. Zdá se mu to, nebo je to vážně přesná trefa do černého?
“Já nechci?” Zeptal se mladík. Druhý se mu zadíval do očí.
“Nebo chceš?” Řekl nejistě. Ryan se pousmál.
“Čas na skutky?” Zekey k němu otočil hlavu. Vrátil se pohledem na mladíka ve své náruči. Postavil ho a sám vstal s ním.
“Tak pojď, odvedu tě do ložnice... a zůstanu u tebe.” Dodal, když Cody začal protestovat. On zmlkl a znovu se přitulil.
“Dobrou.” Zamumlal k Ryanovi a už si ho dál nevšímal. Zekey kývl hlavou a vedl mladíka pryč. V jedné z jeho kapes našel klíč do ložnice. Dům, ve kterém se párty konala, patřil Codyho bratrovi. Mladík žil u něj.
Zekey ho spustil na postel a šel zamknout, aby sem někdo ve své rozjařené náladě nevlezl. Vrátil se k lůžku. Cody si zatím zul boty a vyhoupl se výš na postel. Poklepal místo vedle sebe. Když mladík poslechl a lehl si, opět se mu přitulil k boku. Spokojeně zívl a chytl se ho kolem pasu.
“Nechci usnout.” Ozval se pochvíli. Zekey otevřel oči a zeptal se.
“Jak bych mohl? Spím na posteli s mym idolem. Nikdy jsem nevěřil, že se s tebou seznámím, natož... měl jsem takovou radost, když ses tu po závodech objevil.” Mumlal ospale. Mladík hleděl do stropu. Čas na skutky.
“Přemýšlel jsi někdy proč? Proč sem několikrát do roka, když mám čas, jezdim?” Cody pokrčil rameny a znovu zívl.
“Ryan říkal, že sem možná něco přitahuje tvoje srdce.” Řekl dokonale bezprostředně. Zekey si pobaveně povzdechl. Něco.
“Hm. Nebude to spíš někdo?” Pomohl. Mladík chvíli mlčel. Cody? Zeptal se druhý.
“Přemýšlím.” Uzemnil ho. On se zasmál a zakroutil hlavou. Cody si povzdechl.
“Nevím. Nevšim jsem si, že byses někomu věnoval víc než ostatním. Máš za sebou stále malej, soukromej dav, ale ten se každý rok mění.” Přemýšlel nahlas. Nevšim. Pomyslel si Zekey zničeně.
“Vážně ne? Zkus se víc zamyslet. Kdo byl tehdy před pěti lety na závodech? Trávím s ním většinu času, co jsem tady? A je ten nejpůvabnější surfař, kterýho znám?” Snažil se. Cody se zatvářil zamyšleně. Zvedl se na ruce a nešťastně zakroutil hlavou.
“Na závodech byla spousta lidí, co sem jezdí.” Protestoval. Mladík si povzdechl.
“A je odsud.” Opravil se. Cody se opět zamyslel. Přizvedl obočí. Že by? Pomyslel si Zekey, když si všiml pohledu.
“Clyde?” Rozesmál ho mladík.
“Co přesně je na tvym bratrovi půvabnýho?” Chtěl vědět. Cody se zamračil a napomenul ho. Zekey se uklidnil.
“Omlouvám se, ale... ne, Cody. Clyde to opravdu neni.” Strčil si ruce pod hlavu a čekal, koho dalšího vymyslí. Tak? Pobídl ho. On spíš jen pro sebe začal jmenovat místní surfaře. Povzdechl si.
“Moc jich už nezbylo.” Zekey zakroutil hlavou.
“To nezbylo. Myslel bych, že on tě napadne jako první.” Provokoval a užíval si zmatené a kouzelně zamyšlené výrazy. Mladík si povzdechl.
“Já nevím. Nechám se podat.” Opíral se mu o hrudník.
“Co třeba ty?” Hleděl mu Zekey do očí. Alkoholem zalitý pohled v nich se chvíli neměnil. Pak ho naplnil zmatek. Ve chvíli kdy si mladík uvědomil význam slov. Nejistě zakroutil hlavou. Zekey se pousmál a vztáhl ruku. Přitáhl si ho k sobě a jen zlehka ochutnal.
“Zbytek necháme na ráno. Rád bych, abysis to pamatoval.” Neodolal dalšímu polibku a pak si ho přítáhl do náruče. Cody nebyl schopný reakce. Je možné, že mu jeho idol zrovna... vyznal lásku? Šeptalo srdce i mozek. Neni, nebo ano?
Ryan se za nimi zadíval. Pousmál se a vypil obsah své sklenice. Sáhl pro láhev na stole. Někdo ji chytl před ním a svezl se vedle něj. Černovlasá dívka se usmála a nalila mu. Poděkoval a prohlížel si ji. Přesně jeho typ.
Představila se jako Candy a ťukla svou skleničkou o jeho. Také se představil, napil a přemýšlel kudy odsud. Zekey měl pravdu. Ví přesně, co tu hledá. A Candy a jí podobné to bohužel nejsou. Vstal a omluvil se.
Vyšel na velkou terasu, která byla stejně živá jako samotný dům. Posadil se na schody, kterými končila a zadíval se na temné moře. Otočil hlavu vedle sebe. Přizvedl obočí. Kus od něj seděl Edge a věnoval se vlnám a své láhvy. Jemu se věnovala světlovlasá dívka.
Oba zvedli hlavu, když se nad ně někdo postavil. Edgeův pohled se jemně zachvěl.
“Projdem se?” Zeptal se stojící, jakoby to byla naprosto přirozená věc. Surfař k úžasu dívky vstal. Omluvil se a vyšel směrem k pláži. Ryan se usmál a následoval ho. Dívka za nimi zaskočeně hleděla.
Tíše se brouzdali pískem aniž by řešili kam vlastně.
“Omlouvám se.” Přerušil vyšší z mladíků ticho. Druhý se zastavil. Zakroutil hlavou.
“Nevidim důvod, proč byses ty měl omlouvat. No, možná za to, že jsi tady.” Přemýšlel a pobavil ho.
“Myslíš, že pro tebe budu někdy někdo jiný než ten, s kým tě podvedla tvoje holka?” Edge se napil.
“Záleží na tom?” Podal mu láhev. Ryan ji s díky přijal.
“Vzhledem k tomu, že jsem tu kvůli tobě. Řekl bych, že ano.” Překvapil ho. Surfař zaváhal. Kvůli mně? Zeptal se. Mladík přikývl a napil se.
“Jsem na holky.” Připomněl mu. Jako řada ostatních. Zněla odpověď. Edge ho stále váhavě sledoval. Mluví vážně? Přemýšlel.
Ryan se pousmál a přistoupil k němu. Jakoby četl myšlenky.
“Mluvím vážně.” Sklonil se k němu a než surfař stačil cokoliv, políbil ho. On ucukl hlavou.
“Co to děláš?” Zamračil se.
“Co bys řekl?” Usmál se mladík klidně a přitáhl si ho zpět.
Edge zlehka zatajil dech a zapřel se o pevný hrudník. Je to... příjemný. Ne! Snažil se odtáhnout. To ale Ryana neodradilo a on zlehka a měkce hladil chvějící se rty. Trpělivě aniž by naléhal, přesto Edgee pomalu opouštěly síly. Přerývaně se nadechl a polkl. Aniž by si uvědomil, co dělá, odpověděl.
Ryan se pousmál a přitáhl si ho blíž. Surfařovo tělem projela vlna vzrušení.
Cukl sebou a prudce mladíka odstrčil. Oba se podívali po hlasitém hovoru. Edge se zamračil a beze slova šel pryč. Ryan si povzdechl a zadíval se za ním. Vážně si nemohli vybrat lepší chvíli. Sledoval rozesmátý pár. Kývl hlavou v pozdravu a šel směrem ke svému hotelu.
Zekey se probral. Promnul si oči a chvíli jen tupě zíral do stropu. Rychle si sedl. Cody byl pryč. V duchu zaklel a vstal. Zašel do svého pokoje v Clydovo domě, umyl se a převlékl.
Procházel spícím domem. Vyšel na terasu. Venku bylo trochu chladné ráno. Rozhlédl se po pláži. Přizvedl obočí a sáhl pro deku, ležící na jednom z lehátek.
Cody, sedící v písku, sebou cukl. Někdo mu přes ramena položil měkkou deku. Zvedl hlavu a srdce uteklo pryč. Tiše poděkoval a pozdravil. Zekey jeho. Posadil se.
Mladík chytl lemy látky a zabalil se do ní. Opět se zadíval na moře. Nějak netušil, co teď. Nebyl si moc jistý, co se skutečně stalo a co se mu jen... zdálo? Ráno se vedle něj probral, takže se něco z toho muselo stát. Nebo ne? Na druhou stranu – nikdy neslyšel nic o tom, že by se Zekeymu líbili muži. Ne. Vždy měl kolem sebe plno dívek.
“Co všechno si pamatuješ?” Mladík zbledl. Nic? Nebude lepší říct nic? Ale co když...
“Řekni, že alespoň něco.” Překvapil ho Zekey. Sklonil hlavu a přikývl. Mladík se nadechl v otázce. Přerušil ho lehce ochraptělý hlas.
“Bože, jsem mrtvej. Dneska jsem asi neměl vylejzat z postele.” Zívl jeden z jejich přátel. Ne. To vážně neměl. Pomyslel si Zekey a vstal. Cody k němu rychle zvedl oči. Surfař oznámil, že se jde najíst a šel zpět do domu.
Ryan se zadíval na prázdnou pláž. Ani ho to nepřekvapilo. Byla zima, což by nebyl zas až takový problém. Ne. Větší problém byla únava z předešlé noci. Většina místních ještě stále spala hlubokým spánkem.
Sedl si do písku a sledoval vlny. Někdo se posadil vedle. Zekey pozdravil a zadíval se na moře.
“Pěknej večer?” Zeptal se Ryan. Surfař se opřel o ruce.
“Hm. Večer možná ale ráno nic moc.” Mladík k němu otočil hlavu. Některý lidi si vybíraj skutečně špatný chvíle, kdy se objevit. Vysvětloval. On se pobaveně pousmál.
“Jo, některý jo.” Zekey přizvedl obočí. Taky? Zeptal se. Ryan přikývl. Surfař se pobaveně pousmál.
“Kdy odjíždíš?” V neděli. Zněla odpověď.
“Hm. Času dost.” Otočil mladík hlavu k vodě. Druhý s lehce ironickým výrazem přikývl.
“Mám pocit, že se mi teď bude obloukem vyhýbat.” Pobavil Zekeyho. Přikývl, že to asi ano.
Edge se ospale posadil k dlouhému stolu, kde snídali či obědvali ostatní. Clydův dům byl opravdu velký a tak u něj někteří přespávali. Někteří jako Zekey a ti, co - tak jako on - přijížděli častěji.
Mladík si nalil pomerančovou šťávu a sáhl pro košík s pečivem. Někdo mu ho přistrčil. Zachraptěl díky a vzal si bulku.
“V pořádku.” Cukl sebou a rychle zvedl hlavu. Ryan se klidně pousmál a pozdravil. Edge také a nechápavě otočil hlavu ke Codymu. Všiml si výrazu.
“Nabídl jsem Ryanovi, aby zůstal u nás. Je to pohodlnější než hotel.” Vysvětloval a podal mu mísu s ovocným salátem. Nikdo si nebyl jistý, jestli se tváří víc šokovaně, nesouhlasně nebo... nejistě?
Už si jich nevšímal a vrátil se ke své snídani. Co to zatraceně je? Vždy byl klidný. Nerozčiloval se, nekřičel. Pokud ho něco rozčílilo, tiše zuřil. To lidi kolem vyděsilo snad mnohem víc, než kdyby na ně zařval. Teď měl poprvé v životě chuť zaječet a někoho proplesknout. Jeho. Hodil krátký pohled po Ryanovi. Se svou věčnou září se věnoval snídani a s úsměvem poslouchal vyprávění všech kolem. Téma bylo jednodné – včerejší párty.
Jeho. Pana dokonalého. Nakráčí si sem s tím úžasným úsměvem a hlubokýma očima. Jakoby se stále jemně usmívaly. Klidný a nad věcí, jakoby tam tehdy v noci ani nebyl a... vybavil si měkké doteky rtů. Zachvěl se. A on mu dovolí, aby... roztřese se jako nějaká školačka, kterou oslovil princ na bílém koni. Princ na bílém koni? Hodil opět krátký pohled po Ryanovi. Dech se zastavil na rtech. Sledoval ho.
Edge cítil, jak mu růžovějí tváře. Proboha! Přestaň s tím. Hleděl do modrých očí. Osvobodil svůj pohled a vstal.
“Jdu si sjet pár vln.” Oznámil a byl pryč. Mladík se za ním zadíval.
“No, možná že toho času zas až tak moc nemáš.” Utrousil Zekey aniž by ostatní pochopili, o čem mluví. Vlastně to ani neřešili, byli moc zabraní do vzpomínek na vydařenou noc.
Ryan se rozhlédl po pláži. Stále bylo chladno a pláž prázdná. Ke všemu se přidalo ještě mírné mrholení. Upravil si kapucu lehké mikiny a zadíval se na jediného statečného na moři. Seděl obkročmo na své rudé pýše a nechal se nadnášet vlnami.
Mladík si svlékl mikinu a zul pískem obalené žabky. V džínách a tričku se vydal k vodě.
Edge se pevně chytl lemů prkna, když se mírně naklonilo a zhouplo. Šokovaně hleděl na Ryana sedícího proti němu. Na sobě měl mokré triko a džíny.
“Co to ksakru... chceš nás oba utopit?!” Rozčiloval se a instinktivně ho chytl než mladík získá balanc. On se pousmál.
“To by musely být mnohem horší vlny aby se jeden z nás utopil.” Usmíval se. Díky, už to mám. Dodal.
Edge nechápavě zamrkal. Pak si uvědomil, že drží jeho paže a pustil ho. Zamračeně sledoval. Ryan se opíral rukama před sebou a hodnotil situaci. Když se ujistil, že je to opravdu bezpečné, zvedl hlavu.
“Rád bych pokračoval, kde jsme skončili.” Pročísl si mokré vlasy.
“Takhle a tady?” Nechápal mladík. Druhý pokrčil rameny.
“Měl jsem pocit, že tady nemáš kam utéct.” Pousmál se. Edge na něj neschopen odpovědi hleděl. Oči kopírovaly barvu moře a přes mokré triko... nevšímej si toho! Napomenul sám sebe. Sklonil hlavu. Rychle ji zvedl. Ryan se k němu naklonil. Jejich oči tak byly ve stejné výšce a rty také.
“Nezdálo se mi, že bys byl... vyloženě proti.” Usmíval se nejen svými rty. Edge se zamračil.
“Co-co tím... myslím, že to bylo dost... říkal jsem přece...” Povzdechl si. Jak to dělá? Jak to probůh dělá? Sledoval modrý pobavený pohled. Ztratil se za víčky – to, když se Ryan naklonil ještě blíž a zlehka ochutnal. Edge se zachvěl. Zdálo se mu, že měkké rty jsou mnohem víc horké než včera. Ne. To bude chladnou vodou a deštěm kolem. Ujišťoval se a mírně pootevřel své v odpovědi.
Ryan se pousmál a položil mu ruku na tvář. Prohloubil své polibky. Mladík zadržel dech a přisunul se blíž. Prkno se zhouplo a oba se ztratili pod vodou. Kašlaje vyplavali.
“Vidíš! Přesně o tom jsem...” Ryan pobaveně zakroutil hlavou. To ne já. Bránil se. Edge zamrkal. Má pravdu.
“Ale máš pravdu, asi bysme radši měli pokračovat na břehu.” Chytl se Ryan prkna. Surfař se zachvěl, ale nic neřekl. Společně doplavali ke břehu.
Ryan sledoval, jak si rozepíná pásek kolem kotníku. Narovnal se. Zvedl k němu oči. Byl dokonale rudý a nervózní. Mladík se usmál a přistoupil k němu. Vzal krásný obličej do dlaní a sklonil se ke rtům. Edge si povzdechl ale neodtáhl se.
“To chceš... tady?” Položil ruce na pevné paže. Ty ne? Zašeptal mladík a rozechvěl srdce. Surfař se jemně zamračil.
“Budeme celí od písku a... je zima.” Dodal. Ryan se usmál.
“Můžem jít ke Clydovi.” Líbal ho zlehka. Edge rychle zaprotestoval.
“Hmm... pak možná do vody.” Navrhl mladík. On se znovu zachvěl a opřel se mu čelem o rameno.
“Tak... tak do vody.” Řekl téměř plaše a skoro ho zabil. Mladík si pobaveně povzdechl a pomalu zacouval.
Surfař rychle sklonil hlavu, když se jejich nohy dotkly vody. Jakoby do ní vstoupil poprvé. Zvedl oči k Ryanovi.
On ho zatáhl ještě o kousek dál. Sklonil se ke rtům. Němě ho přijaly a pustily dál. Vztáhl ruce a rozepl dlouhý zip. Stáhl neopren z ramen a odhalil pevný hrudník ploché břicho a černé plavky. Snažší než si myslel. Vklouzl prsty do krátkých nohavic. Edge mu pomohl a stáhl si je. Sám pak prsty zajel pod mokré triko a svlékl mu ho. Hodil na břeh.
Ryan se pousmál a opět ho vzal do pevné naruče. Klesl na kolena, pak níž a jeho si posadil do klína. Mladík ho objal kolem krku a přitiskl se k němu. Jejich rty zůstaly dlouho spojené a on dočista zapomněl na vše kolem. Milované moře, písečnou pláž i nepříjemný déšť. Všechno zastínila pevná horká náruč, velké ruce a měkké, hluboké polibky.
Sevřel paže a jemně se zamračil, když dlouhé prsty vklouzly pod látku plavek a pohladily vzrušení. Pak objaly. Jemně zasténal a tiše zašeptal Ryanovi do ucha. Mladík se odtáhl a zadíval se mu do očí. Usmál se a pohladil rty. Přitom pohyboval rukou – pomalu a rytmicky.
Zrychlil tempo a druhou rukou vklouzl mezi mladíkovo půlky. On zasténal a zelené oči vzplály. Ztratily se za víčky a Edge přizvedl bradu. Opálený hrudník se mohutně nadýmal a tělo se chvělo pod vlnami pocitů. Boky se pohly.
Ryan se zhluboka nadechl a přivřel oči. Surfař mu klečel v klíně a jemně se vlnil. Nevědomě – tím si byl Ryan jistý – dráždil už tak nedočkavé vzrušení. Zalapal po dechu a ve slabinách ho zapálilo. Edge otevřel oči a sklopil je k němu.
Mladík nepotřeboval víc. Sáhl ke koženému pásku a rozepl ho, po něm kalhoty. Chytl štíhlé boky a pomalu přitáhl k sobě. Edge polekaně zamrkal a ucukl tělem. Nadechl se, sklonil ke rtům a pomalu, trochu opatrně se vrátil.
Ryan zadržel dech a mírně se zamračil. Krásné, horké, štíhlé tělo, které ho zrovna dokonale pohltilo. Čelem se opřel o opálené rameno. Pevně objal chvějícího se Edge a snažil se nadechnout. On s ním.
Odtáhl se a zadíval do modrých očí. Hřejivé světlo, které v nich vždy bylo, přešlo v žár, který ho pohlcoval a spaloval. Horký, silný žár. Cítil ten samý – v srdci. V celém těle.
Opět se sklonil ke rtům a opět se opatrně pohl. Zachvěl se. Ryan s ním.
“Nepřestávej.” Zašeptal v polibku. Edge jemně zasténal a pevně ho sevřel. Proč je ten jeho hlas tak... zavlnil s boky. Znovu a znovu. V rytmu vln kolem. Rychlejším. Hlubším. Hlubokým a rychlým.
Oba pevně drželi toho druhého a vnímali jen tlukot srdcí a žár. Byl téměř nesnesitelný, přesto úžasně spalující. S každým pohybem jakoby protékal tělem a dotýkal se míst, na která předtím zapomněl. A pak je znovu a znovu pohlcoval až nezbylo jediné nedotčené.
V tu chvíli se Edge prohl v zádech a Ryan pevně stiskl jeho boky, stáhl k sobě. Prudce a hluboce pronikl do horkého těla a hlasitě zasténal. Mladík s ním a sevřel ho lýtky. Oba hlasitě oddechovali a vraceli se zpět do chladného dne. Na písečnou pláž.
Edge sklonil hlavu a sesunul se na Ryana. On vztáhl ruce a objal ho. Prsty sevřel prameny vlasů a přitiskl mladíka k sobě.
Zekey, rozvalující se na lehátku na terase, se na pár zadíval. Tiše kráčeli vedle sebe. Edge měl jen plavky a přes ramena si držel velký ručník. Ryan měl na sobě dokonale promočené kalhoty, nohavice vyhrnuté a rozeplou mikinu, kapucu nasazenou. Nesl prkno i neopren.
“Hmm... chápu, proč je mokrej on, ale ty?” Zeptal se surfař pobaveně. Edge se zamračil a zaplul do domu. Ryan odložil prkno. Bez odpovědi – nebyla potřeba – kývl hlavou a zašel za mladíkem. Zekey se pousmál a vytáhl zvonící telefon.
“Jo?... Mělo to být přece až... ne, nech to tak. Dorazim co nejdřív.” Ukončil hovor a zadíval se na temné moře. Zamračil se a vstal. Zašel do domu. Za jeho zády se spustil silný déšť.
Cody, držející dva papírové sáčky, se zadíval na nijak velkou cestovní tašku. Moc dobře věděl komu patří.
“Zekey už odjíždí?” Zeptal se lehce zaskočeně vysoký, černovlasý muž, nesoucí zbytek nákupu. Clyde – žijící surfařská legenda. Opálený, urostlý, stejných očí, jaké měl Cody. On nejistě pokrčil rameny a zašel do otevřené kuchyně, spojené se společenskou místností.
Odložil sáčky a chtěl jít hledat mladíka. Nemusel, objevil se na schodech do druhého patra, kde byly ložnice. Oblečený na cestu. Džíny, tílko a přes mikinu s kapucou – kvůli dešti. Všiml si sourozenců.
“Myslel jsem, že se máš zdržet do příštího týdne.” Ozval se jako první Clyde.
“Měl jsem, ale musím odjet už dneska.” Zkontroloval Zekey čas. Muž přizvedl obočí.
“Tím dneska myslíš hned teď?” Ujišťoval se. Mladík příkývl a šokoval Codyho. Nejistě na něj hledět. Pár minut a pak zas až za několik měsícu?
On k němu otočil hlavu. Než stačil cokoliv říct, z venku se ozvalo zatroubení. Povzdechl si a pousmál.
“Musím jít. Díky za vše.” Podíval se na Clyda. Přikývl a šel ho vyprovodit. Bratr váhavě s ním.
“Zas se tu někdy ukaž.” Zekey přikývl a podal řidiči svou tašku. Otočil se.
“Tak se tu mějte a pozdravujte Ryana s Edgem.” Objal muže a sklonil hlavu k mladíkovi. Usmál se a pohladil ho po tváři. Přitáhl do náruče, sklonil se k němu a něco zašeptal. Cody nerozuměl co, nebo spíš nedokázal vnímat.
Zekey ho ještě políbil na čelo a byl pryč. Clyde zavřel dveře a otočil se. Zadíval se na bratra. Tiše stál a hleděl do dveří. Cody? Zeptal se muž. Mladík zvedl oči.
“Nechci, aby odjel.” To nikdo z nás. Povzdechl si Clyde. On zakroutil hlavou.
“Ale já nechci, aby odjel.” Muž přizvedl obočí a zadíval se mu do očí.
“A co s tím uděláš?” Mladíkův pohled se zachvěl. Sklonil hlavu, chvíli tiše přemýšlel. Bratr se pousmál, když k němu opět zvedl oči. Odvezu tě. Nabídl se a sáhl pro bundu.
Zekey seděl na místním letišti a čekal na svůj odlet. Vlastně měl trochu nevítané štěstí, že nebyla tak úplně sezóna. Proto nebyl problém tak narychlo získat místo v nejbližším letu.
Povzdechl si a vstal. Srdce rozechvěle zašeptalo. Proti němu stál Cody a nejistě ho sledoval. Přešel blíž. Zekey také.
“Co tu...”
“Pamatuju si všechno. Úplně všechno.” Přerušil ho mladík. Surfař na něj chvíli tiše hleděl. Zvedl svou tašku, chytl ho za ruku a vedl někam k přepážkám. Cestou vytáhl telefon.
“Jen jsem ti chtěl říct, že Cody letí se mnou.” Šokoval mladíka. On sklonil hlavu. Neskutečně mile šokoval. Uvědomil si a pousmál se.
Hosté Clydova domu nejistě hleděli na muže, který se vrátil sám. Odletěl se Zekeym. Odpověděl nevysloveným otázkám a zaplul do křesla.
Ryan se pousmál a zvedl tác s večeří, kterou připravil. S večeří pro dva. Zlehka zaklepal na dveře a vešel. Edge ležel zachumlaný pod lehkou měkkou přikrývkou a spal.
Odložil tác a sedl si na postel. Odhrnul prameny z obličeje a sklonil se k němu. Políbil na spánek. Edge něco zamumlal a lehl si na záda. Ospale se protáhl a zaostřil na mladíka. Jemně zrůžověl a zamračil se. Všiml si tácu.
“Večeře? Bože, jak dlouho jsem spal?” Promnul si obličej a sedl si. Pár hodin. Zněla odpověď. On sáhl pro pečivo a s chutí se do něj zakousl. Zvedl oči k Ryanovi. To jsou teď jako pár? Přemýšlel a věnoval se večeři.
“Kdy se vracíš do Krystalu?” Napil se.
“Koncem týdne.” On pokýval hlavou.
“Já pozítří.” Oznámil. Ryan k němu zvedl oči od tácu. Usmál se. Naklonil s k němu a krátce políbil. Edge překvapeně zamrkal, ale přijal rty v dalším polibku.
“Chceš znovu...” Zašeptal a nechal si vzít pečivo. Ty ne? Zeptal se Ryan tak jako poprvé a tak jako poprvé rozechvěl srdce. Edge ucukl pohledem. Jemně přikývl. Mladík se usmál a položil ho do peřin.
Letiště těkalo svým rychlým, hlučným životem. Odlety. Přílety. Měnící se tabule. Zkreslený ženský hlas s hlášením. Plné kavárny a obchůdky se suvenýry. Zaměstnanci letiště. Stovky cestujících. Desítky příbuzných a mezi tím vším Ryan.
Rozhlédl se. Vážně byl tak naivní a věřil, že tu bude čekat? Vyspali se spolu. Několikrát. Bylo to úžasný, ale... Edge odletěl a s ním jistota, že jsou víc než jen milostný románek z dovolené.
Ryan si pozvdechl a vydal se k východu. Zastavil se. Nebo se Zekeymu podobá ještě víc než myslel a i jeho čeká mílé překvapení na letišti. Sledoval mladíka, sedícího na lavičce u dveří. Pousmál se a vydal se k němu.
