čekání
Chris seděl na baru a hrál si s poloprázdnou skleničkou. Eliotův club. Slýchal o něm, tak jako většina ve městě. Blíž se s ním seznámil díky Colinovi. Vyprávěl mu o svém netradičním seznámení s Alexem a trval na tom, že sem musí zajít. Chvíli se zdráhal, ale nakonec souhlasil. Nelitoval. Čekal snad cokoliv, ale tohle jistě ne. Prostředí bylo nasáklé pomalým klidným kouzlem. Mělo zvláštní ochranný, bezpečný nádech. Později zjistil, kdo všechny ty příjemné pocity vyvolává. Eliot. Tak jako většina, kdo do clubu vstoupila i Chris se začal pravidělně vracet.
„Zítra je ten velkej den?“ Ozval se Colin, sedící s Alexem vedle něj. Chris přikývl.
„Jak dlouho byl vlastně...“
„Dva měsíce.“ Připálil si muž.
„Hmm... to bude velký.“ Napil se pobaveně Colin.
„Chystáš něco na uvítanou?“
„Hotový orgie.“ Přikývl. Muži se zasmáli.
„Sám jsem si naběh.“ Připálil si Colin cigaretu.
„Doufal jsem, že se domluvíme na večeři, ale asi ho tak dva týdny nikdo neuvidí, co?“ Usmál se Alex. Chris se zasmál.
„Dost mi fandíš, já počítal maximálně s týdnem a to při totálním vypětí sil.“ Muži se opět zasmáli.
„Ale Irvy s vámi počítá, minule jsi ho nadchl. Těžko říct jestli bych neměl žárlit nebo tak něco.“ Dodal pobaveně. Alex se pousmál.
Irvine vystoupil z letadla a povzdechl si. Byl tak moc unavený. Chvíli přemýšlel, zda by někoho moc pohoršilo, kdyby si tady a teď ustlal. Alespoň nachvíli. Prosilo tělo. Znovu si povzdechl a šel si vyzvednout své věci.
Rozhlédl se po výstupní hale. Někdo vykřikl jméno Sebastian a jeho okamžitě obklopil dav. Podepsal se pár fanouškům a očima požádal ochranku letiště o pomoc. Rychle přispěchali.
„Promiňte. Jsem unavený po cestě.“ Omlouval se a hledal osobu, která ho v tu chvíli jediná zajímala. Pohled se zastavil na muži, opřeném u vchodu. Stál ve svém typickém ležerním postoji, nasazený svůj samolibý úsměv. Irvinovo srdce se zachvělo. Skoro zapomněl, jak na něj ta lehce temná podmanivá aura působí. Poslední dva měsíce slyšel jen jeho hlas. Tvrdý a jistý. Zjemnělý smíchem. Provokativně pobavený. Lehce ochraptělý vzrušením. Sametový měkký šepot. Vedli spolu dlouhé rozhovory a při několika z nich ho Chris přivedl k vrcholu. Bylo to nádherné, ale teplu ruky – objetí se nic nevyrovná. Toužil po nich. Tak moc a silně. Muž se odpoutal od stěny a vydal se k němu.
„Vítej zpátky.“ Vzal mu tašku a naklonil se k němu v lehkém polibku. Oba se zachvěli. Chris se zadíval na dav, který je zasněně sledoval. Sklouzl rukou k Irvinovým prstům a chytl je.
„Radši odsud vypadnem.“ Vedl ho ke svému autu. Irvine mu cestou domů vyprávěl o svých cestách. Chris celým tělem vnímal jeho přítomnost. Hluboký modrý pohled. Jemný úsměv. Pouhý pohyb ruky. Vše vydávalo slabé vibrace, které rozvlnily citlivá místa.
Blonďatý muž se spokojeně rozvalil na pohovce.
„Něco tu příjemně voní.“ Otevřel oči.
„Naše večeře.“ Svlékl si Chris sako a zašel do kuchyně. Irvine se usmál a následoval ho. Objal zezadu kolem pasu a sledoval, jak jim připravuje jídlo. Zavřel oči a přitulil se k zádům. Chyběl mu ještě mnohem víc než si myslel. Vdechl milovanou vůni a užíval si pevnost a hřejivou teplotu.
Chris se otočil a zadíval se mu do očí. Sklonil se ke rtům. Dva měsíce. Nikdy by nevěřil, že dva měsíce můžou být tak dlouhý.
Když si s Irvinem volali, vyprávěl mu své lechtivé fantazie a sám se při nich uspokojoval. Byl to uchvátný zážitek – slyšet Irvinovy steny a sladký šepot. Vědět, že se dotýká svého těla. Představuje si, že ta ruka patří jeho milenci. On dělal to samé. Irvine si všiml talířů.
„To vypadá výborně.“ Řekl nadšeně. Chris se pobaveně pousmál a sáhl pro talíře, jeden podal muži. Společně se najedli a Irvine mu vyprávěl další zážitky ze svých cest.
„Potřebuju sprchu.“ Chris přikývl a pobídl ho, aby šel první. Chvílemi měl nutkání jít za ním, ale nakonec odolal. Kdyby se ho dotkl, tak jak chtěl. Pomalu, hluboce a... zachvěl se. Nenechal by ho usnout. Ne, po dvou měsících. Ale on vypadal skutečně unaveně.
Zvedl oči a zadíval se na polonahého muže. ´Do hajzlu.´ Vstal. Měl pocit, že mu exploduje penis. Prošel kolem něj, zlehka ho prsty pohladil po krku a zavřel za sebou dveře. S úsměvem sledoval Irvinovy věci, které se opět objevily na svých místech.
Postavil se pod sprchu a uvolněně se opřel o dlaždice. Příjemně chladily do dlaní. Sklouzl rukou dolů a objal ho. Zavřel oči a jemně se zamračil. Moc dlouho to netrvalo. Jak by mohlo, když vedle v pokoji leží ten malý bůh.
„Irvy?“ Sedl si k muži a pohladil ho po tváři. Skutečně už ležel. Spal. Chris se pousmál a sklonil se k němu.
„Sladký sny.“ Lehl si za něj a pevně objal. Vdechl milovonou vůni. ´Do hajzlu.´
Ráno je probralo zvonění telefonu. Chris ho poslepu našel a přijal hovor. Ospale zachrchlal otázku.
„Fajn, hned jsem tam.“ Zavěsil. Sklonil hlavu k Irvinovi, který si lehl na záda a rozespale se rozhlédl.
„Promiň, musím jít.“ Kochal se. Jak může někdo po probuzení vypadat takhle?
„Nemám jít...“ Muž ho přerušil polibkem.
„Ne, prospi se.“ Usmál se, znovu ho políbil a byl pryč. Irvine se zadíval do stropu. Překulil se na Chrisovu půlku postele. Zabořil obličej do polštáře a vdechl. Jeho vůně a teplota. Zachvěl se. Vklouzl rukou pod peřinu. Pevně stiskl přikrývku. Moc dlouho to netrvalo. Jak by mohlo, když ho cítil všude kolem sebe.
Opět usnul, zabalený do deky na Chrisově půlce postele. Po poledni ho vzbudil zvonek. Rozespale si oblékl kalhoty a šel otevřít. Objal Ami i s Alicí.
„Nerušíme?“ Usmála se blondýnka spiklenecky. Zakroutil hlavou a protáhl se.
„Pojďte dál.“ Pustil je dovnitř a připravil kávu. Vyprávěl jim nejzajímavější zážitky z cest.
Chris se s dívkami pozdravil a políbil Irvina. Taktně se začly zvedat, když si všimly výrazu.
„My půjdem.“ Řekla Alice pobaveně.
„Půjdu s vámi, mám domluvený rozhovor v Hudbě a večer ten ples.“ Vstal zpěvák. Chris se za ním nevěřícne zadíval.
„Uvídíme se tam?“ Přišel muž už oblečený. Druhý zničeně přikývl a když odešli, zřitil se do křesla. Jak byl naivní. Myslel si, že dva měsíc bez Irvinova doteku jsou nejhorší možný scénář. Ne. Mnohem horší bylo opět ho vidět a okamžitě ho nedotáhnout do přikrývek. Připadal si jak malé dítě, slintající za výlohou s cukrovinkami. Ne. Život není fér. Připálil si a zavřel oči.
Večer si to s ostatními z Bratrstva namířil k Domu her, kde se konaly místní společenské akce.
Celý večer. Jen z dálky. Sledoval svého krásného milence. Blíž než na pět metrů se k němu vážně nedostal. Místní fanynky si chtěly vynahradit dvou měsíční nepřítomnost. Neustále byl na parketu, podepisoval se a poslouchal nadšené poklony. Fotoaparáty naštěstí musely zůstat venku.
Chris opět seděl na baru a popíjel. Temná nálada kolem něj byla téměř hmatatelná. Jeho přátelé měli pocit, že kdyby měl granát, hodí ho do davu. Nika si přes varování ostatních k muži sedla a chytla ho za ruku.
“Neměl by jeho příjezd tvou náladu spíš zlepšit?” Zeptala se opatrně. Muž se zamračil.
“Zlepšil.” Zabručel. Pobaveně se usmála a oponovala, že okolí má rozhodně jiný dost vyděšený pocit. Povzdechl si.
“Já jen. Proč jsem jedinej tak neskutečně... zoufalej.” Zakroutil hlavou. Nika zopakovala poslední slovo.
“Mám pocit, že kdyby jemně kývl. Jak malej vycvičenej pejsek přiběhnu. Okamžitě. Bez váhaní. Nechám všechno a všechny za sebou, ale on...” Sledoval muže.
“Podívej se na něj. Je samý úsměv, laskavý pohled... proč mám pocit, že je to pro něj tak snadné? Jako bych mu ani...”
“Co to povídáš. Vždyť víš, jak moc tě miluje.” Přerušila ho. Cukl sebou a zamračil se.
“Já vím. Hnusim se sám sobě za ty myšlenky, co mi běhaj v hlavě, ale... tak hrozně moc...”
“Ho miluješ a toužiš po něm.” Doplnila. Jen přikývl. Laskavě se usmála a pohladila ho po tváři. Chytl její ruku a políbil.
“Díky, Niko. Omlouvám se. Jen to čekání, když ho vidíš je mnohem horší než čekání, když ne. Trochu z toho šílím.” Přiznal. Dívka se pobaveně usmála.
“To si umím představit. Moc dobře vím, co bylo před Irvinem. Dva měsíce. Musíš být vážně ale opravdu vážně zoufalý.” Zamyslela se a rozesmála ho. Lidé v bezprostředním okolí byli opět schopní nadechnout se. Omluvil se a šel pryč.
Došel si na toaletu a postavil k umyvadlům. Opláchl si obličej a zhluboka se nadechl. Nikdy by nevěřil, že bude po někom tak toužit. Že ho touha po něm bude tak ovládat. Že bude tak silně reagovat na vůni, pouhou představu doteku, polibku... dost! Vypl vodu a utřel se do papírové utěrky.
Cestou zpět potkal malý hlouček dívek. Jen podvědomě zachytil rozhovor.
“Říkám vám, že šel sem... viděla jsem ho.” Snažila se jedna.
“Musela sis ho splést, očividně tu nikde není.” Odporovala jiná. Chris se zamyšleně otočil. ´Ho?´ Pomyslel si a pomalu vykročil zpět. Zamračil se bolestí. Někdo ho chytl a prudce strhl za těžké závěsy. Zakrývaly velká dlouhá okna.
Dech se zachvěl. Pohladila ho známá vůně. Srdce se roztříštilo do všech stran. Vůni následovaly horké měkké rty. Tělo se probralo, když je poznalo. Irvine ho držel přitisklého ke zdi a líbal. Hlubokými, naléhavými polibky. Jemně se odklonil.
Chris se nadechl v otázce. Muž mu zakryl pusu a zaposlouchal se. Kolem nich procházely, vracející se dívky. Zadívali se do očí. Nic neřekli jen krátce spojili své rty. Oba se zachvěli.
“Promiň, já jen...” Šeptal zpěvák skoro nešťastně. Zakroutil hlavou.
“Tak moc... mám pocit, že z tebe zešílím.” Chris přizvedl obočí.
“Celý večer jsem se tak snažil. Vyhýbal se ti očima, protože... a pak když se náhodou podívám, ty se tak nevzrušeně směješ s Nikou.” Mračil se muž. Druhý nebyl schopný slova.
“A včera taky. Byl jsi tak klidný a... a já. Ani jsi za mnou nepřišel do sprchy a pak mě nechal... copak jsem jediný tak zoufale toužící po doteku?" Přizvedl obočí. Chris se začal smát jemně ochraptělým tichým smíchem. Byl jako prsty šimrající na zátylku. Příjemně vzrušující. Irvine přivřel oči. Pak se zachvěl.
Muž ho pevně držel v náruči a hluboce se vpíjel do rtů. Měl pocit, že se mu mírně podlomily kolena. Zhluboka se nadechl v odpovědi. Rozechvěle zamrkal. Chris ho otočil a čelem opřel o zeď. Přitiskl se k němu a naklonil k uchu.
“To s Nikou byla jediná světlá chvilka večera.” Temný hluboký hlas. Ochraptělý vzrušením. Irvine se dlaněmi opřel o stěnu a pootevřel rty. Oči se zavřely.
“Kdyby ses jen jednou podíval.” Šeptal muž a sklouzl rukou k pasu. Druhý nedočkavě vydechl, když slyšel cinkot pásku.
“Viděl bys, jak moc... jak silně.” Přirazil Chris. Irvine zasténal. On s ním. Sklonil hlavu a opřel se mu čelem na zátylku. Zhluboka oddechoval. Pohl boky. Tvrdě a hluboce. Chtěl se s ním hodiny milovat. Pomalu a něžně ho přivítat. Stále dokola mu dokazovat, jak moc ho miluje. Radši mu ale ukáže, jak moc mu chyběl. Tvrdě a hluboce.
Irvine zaklonil hlavu a dech se ztrácel ve stenech. Chris vztáhl ruku a jemně mu zakryl ústa.
“Tady ne, lásko. To až doma, ano?” Zašeptal u krku a pohyboval boky. Muž pevně sevřel dlaně. Otevřel oči a otočil k němu. Odtáhl prsty a naklonil se ke rtům.
“Hrozně jsi mi chyběl.” Chris zalapal po dechu. Usmál se ve výdechu a prohloubil polibek.
“Ty mně taky.” Přirazil. Tvrdě a hluboce. Naposledy. Ztišil jeho sten ústy a pevně stiskl. Irvine se o něj zadýchaně opřel. Hlavu stále zakloněnou. Zadívali se do očí. Oba se usmáli a zhluboka nadechli. Tiskli se k sobě a užívali blízkost toho druhého.
Překvapeně rozšířili oči, když se ozvalo lehké odkašlání. Chris sáhl k závěsu a mírně roztáhl. Kus od nich stála Nika. Podrbala se ve vlasech.
“Nerada ruším, ale... je dost těžký držet je odsud.” Muž na ni nechápavě hleděl.
“Je?” Zachraptěl suše. Odkašlal si. Dívka přikývla.
“Všimli jsme si, jak tě Irvy následoval a nechtěli, aby vás někdo rušil. Uzavřeli jsme tuhle chodbu, ale lidi jsou vždycky hrozně zvědaví.” Překvapila je. Chris se pobaveně pousmál a přikývl.
“Už jsme skončili, prozatím.” Pobavil dívku a pustil závěs. Otočil muže k sobě. Usmíval se.
“Asi jsem vyšel ze cviku.” Přemýšlel a držel se ho kolem krku.
“Asi bys měl sem tam něco ukrást.” Přikývl Chris a sklonil se ke rtům. Irvine se zlehka zasmál a přitáhl si ho k sobě.
